Italy, Lombardia 2009

Něco po osmé hodině ranní jsme už cestovali autobusem z letiště v Bergamu přes centrum města až k lanovce na pahorek, na kterém se rozkládá stará a krásná část města. Lanovkou jsme ale nejeli, vyšlapali jsme to. V historickém centru je katedrála, hrad, kostely a pěkné starodávné uličky žijící příjemným a poklidným tempem. Ten zrovna narušila silná bouřka, naštěstí krátká. Později jsme pěšky sestoupali do moderního centra v jehož spodní části je autobusové, vlakové a tramvajové nádraží. Tramvají (nově zřízená, něco jako naše metro, jezdí hodně často) jsme dojeli na kraj Bergama, do čtvrti Albino.

Odsud jsme se vydali autobusem na sever do hor. Lístky na autobus či tramvaj není možné nakoupit u řidiče, musí se koupit od obsluhy u baru, který je většinou poblíž zastávky a je označen cedulí. Podle vzdáleností mají tarifové zóny; nejčastěji jsme jezdili zónou D, která je za 2,30 Eur, zóna A je za 1,20 Eur, s ostatními jsme se nesetkali. Lístky po městě Bergamo a na/z letiště je možné koupit v automatu, na letiště to je za 1,70 Eur.

S přestupem v Clusone jsme nakonec vystoupili v městečku Valbondione. Dali jsme si celkem dobrou pizzu (6 Eur) a pivo (4 Eura půllitr) a pak se šli zaparkovat do kempu dole v městečku. Místo na stan tam je za 12 Eur (ale slečna nás tam nechala za 8) a jedna osoba platí 6 Eur. Mají tam nové a čisté sprchy a záchodky.

Z Valbondione jsme stoupali do hor po trase 305. Dnešním cílem byla chata Curó ve výši 1895 m.n.m., postavená u přehrady Lago del Barbellino. Ubytovali jsme se v pokoji pro 4, kde s námi přespávali starší manželé. V Itálii je oblíbená rodinná víkendová turistika s přespáním v horských chatách. Nocleh nás zde přišel na 15 Eur jednoho (v nouzovém případě to je za 8 Eur).

U přehrady jsme pozorovali rodinu svišťů, kteří byli poměrně zvědaví. Tento den bylo na chatě a v jejím okolí hodně lidí, a to proto, že se ve 22:00 na půlhodinu otevřela přehrada a voda z ní naplnila kaskádový vodopád Cascate del Serio, který byl osvětlen třemi reflektory. Průtok vody doprovázel čtvrthodinový ohňostroj.

Od chaty jsme se vydali po trase 304 k rozcestí Manina nad horskou vesničkou Lizzola. V sedle tam je posazená kaplička. Trasa 401 nás vedla přes sjezdovku, kde se v tomto období slunili místní lidé, kteří se sem vydali na nedělní piknik. Kvůli nedostatku vody a rozsáhlé vápencové oblasti jsme z trasy sestoupili k půvabnému horskému jezírku Lago Spigorel. Zrovna tu měli výlet děti z nějakého křesťanského tábora a proběhla zde jakási malá bohoslužba. Překvapili nás tu motorkáři - krosaři, kteří se k večeru prohnali kolem jezírka.

Výstup od jezírka opět na trasu a pak dále vzhůru byl zakončen asi 5m stěnou s řetězem. Vyšplhali jsme se na P.zo di Petto (2270m.n.m.), pak pokračovali přes P.so di Fontanamora (2253 m.n.n) a trasou 314 přes P.so degli Omini (2123 m.n.m.) začali scházet do osady Möschel. Našli jsme potůček a dočkali se vody a pro jistotu se zde na noc usadili. Před setměním ukázněně prošlo kolem nás stádo krav z pastvy domů, jen jedno telátko bylo zvědavé na obsah našich batohů.

To samé stádečko ráno prošlo opět na pastvu. My se vydali údolím podél potoku a pak kolem vesnice hledali cestu do kopce, odbočka byla špatně značená. Ale našli jsme. Z kopce jsme pak šli po menším hřebínku do města Clusone. Cesta byla úmorná, protože sluníčko hodně žhnulo a na hřebeni málo místa pro úkryt ve stínu. Ve městě jsme rovnou šli na autobus do města Lovere, které leží u břehu jezera Iseo. Nechtělo se nám hledat ve městě plac na stan, tak jsme se ubytovali v Ostello del Port. Pokoj byl za 25 Euro na osobu (v tom i snídaně) a vnutili nám aspoň jednu kartu za 3 Eura, která nám umožní mít šestý nocleh zdarma ve kterémkoli hostelu tohoto mezinárodního řetězce. Bez této karty nás ubytovat prý nemohou. Sice jsme věděli, že už v žádném hostelu spát nebudeme, ale nedalo se dělat nic jiného. Noc byla děsně horká a hlučná provozem z přilehlé silnice.

Po snídani a problémech s debetkou (karty m-bank mají problémy s přenosem PIN na kartu a jeho přečtením v cizích bankovních systémech) jsme vyrazili na loď, která nás povozila po jezeru Iseo. Kolem romantického ostrůvku Loreta, kam se vešel jen jeden pidihrad, jsme se doplavili na ostrov Monte Isolo, kde jsme vystoupili v přístavu Sensola. Svezení na lodi bylo za 4,20 Eur za osobu. Našli jsme si téměř opuštěnou pláž, kde jsme mohli vegetit, vykoupat se a vyslunit se a pozorovat ostrůvek San Paolo. Byl zde přístav pro jakési sportovní lodě, na kterých podvečer trénoval nějaký chlapecký sportovní kroužek. Jelikož bylo teploučko, spali jsme pod širákem. Spalo se hezky, jen kolem nás dupal ježek :-)

Prošli jsme se do vedlejšího přístavu Peschiera a za 1,90 Eur na osobu objeli celý Ostrov a pak přistáli u města Tavernola. Chtěli jsme stopem dojet do sousední vesnice Vigolo, ale nikdo nám nezastavil, že jedou jen kousek. V tom vedru se nám nechtělo vyplazit se po silnici do výše položené vesnice, tak jsme radši zašli do baru Roma na pivo a ice-caffe a počkali si na autobus. Z Vigola jsme šli po trase 704 vzhůru na P.ta del Bert (1107 m.n.m.) a v sedle C.le Cargadura (1024 m.n.m) jsme přenocovali. Prolítli zas kolem nás nějací motokrosaři, je to tam asi oblíbené.

Ťapali jsme po značce trasy TPC, došli do sedla Colle di Caf a od něj po trase 612 do údolí Valle di Torrezzo, jehož horní část byla poměrně vyschlá. U kapličky Madonny je velký krytý přístřešek, takže kdyby ještě byla voda, je to tam dobré na odpočinek. Narazili jsme pak na potůček a podél něj sešli do městečka Monasterolo. Leží na břehu jezera Endine, na jeho dolním konci. Chtěli jsme zde najít nějakou restauraci, kde bychom si dali steak, ale nic jsme nenašli, jen nějaké bary, tak jsme si dali aspoň plněnou bagetu. Jezero spíš připomínalo rybník, bylo teplé, zelené a kvetoucí, ale koupání nám bodlo. Zakempovali jsme na louce, kvůli komárům a muškám postavili stan a to nás zachránilo, protože přišla z nenadání celkem silná bouřka. I tak byl stan chvíli jako létající koberec, naštěstí dobře zatížený.

A ráno po bouřce bylo zase krásné, slunečné a teplé. Zarelaxovali jsme u jezera a pak se vydali na autobus do Bergama. Tentokrát bar s lístkama nebyl přímo u zastávky, ale asi 7 minut od ní, ale stíhali jsme. V Bergamu jsme si prolezli centrum, hledali nějaký parčík a zaparkovali tam, kde se pak začali scházet Indové a Indky v krásných pestrobarevných hábitech. Vypili jsme si dobroučké růžovoučké perlivé víno. Kolem 23h. jsme dorazili na bergamské letiště a chtěli se usadit v odbavovací zóně, ale vyhnali nás sekuriťáci a nahnali nás všechny do menšího prostoru. Tak jsme si lehli venku u parkoviště na travičku. Odtud nás ale ve 4 ráno vyhodily automatické rozprašovače vody. Ale to už jsme byli jakžtakž vyspaní. Odlet byl v 8:30, Wizzair zatím tam ani zpět neměl zpoždění, let trval 1h10min.

Zpáteční letenka jednoho vyšla na 1 370 Kč (vč. všech poplatků). Ostatní výdaje byly celkem 250 Eur. V tom byla veřejná doprava (40 Eur), ubytování (103 Eur) a zbytek strava. Dovolená nás tedy vyšla na cca 4700 Kč jednoho.